Přišlo to jak blesk z čistého nebe. Skoro se tomu ani věřit nechtělo. Bylo to jak z jiného světa, i Měchura už nikdy nebude stejný. Budu vám o tom vyprávět. Byl to takový obyčejný červnový den. ... Měchura byl po dobrém obědě, kamarádka divoženka mu přinesla na ochutnání kynuté knedlíky s...

Nikdo si to ani nedovede představit, jak se Měchura na tenhle den těšil. Byl to den s velkým D. Náš kamarád vůbec nic nemusel. Nikdo po něm nic nechtěl, ničeho se nemusel zúčastnit, nikde neměl žádnou povinnost. Vám to děti možná nepřijde jako bůh ví jaký zázrak, ale mít jeden den jen a jen pro...

A bylo jaro! Všude kolem to vonělo. Všechno kvetlo, v lese i na Helfenburku panovala výborná nálada. Všichni se po té dlouhé a smutné zimě potřebovali nadýchnout a užít si toho tepla. Měchura se už nemohl dočkat, až do okolí Helfenburku dorazí děti i rodiče. Jak se budou procházet, toulat...

A už to bylo tady! Už se před tím nedalo couvnout, už nešlo říct: „Rozmyslel jsem si to“. Od našeho posledního setkání s Měchurou uplynul celý měsíc a našeho kamaráda z Helfenburku čekaly těžké a náročné zkoušky. Nemyslete si děti, i strašidla se musí učit. Musí znát strašidelnou historii a musí se...

Jednou, bylo to takhle ve středu odpoledne, si Měchura četl v knihovně helfenburské zříceny (tedy v jejím zbytku) a co to nevidí... Nemyslete si děti, i strašidla se musí dozvídat nové věci, i strašidla si čtou, a o čem? O jiných strašidlech. To je jasné! Tentokrát si v encyklopedii nalistoval...

Tohle už se přece nedá vydržet! Já se už zblázním, uteču, rozvedu se, zmizím, ale dál už to snášet nebudu!" Ten křik nešlo přeslechnout, ten křik přicházel z jedné bavorovské chalupy a ten křik vyrušil Měchuru od sobotního oběda. Polepšená a zamilovaná novomanželka čertice Růžena mu poslala obalené...

Les byl tichý, sváteční, bílý a slavnostní. Všichni se těšili, povídali si o dárcích a čekali, jak ten jejich první Štědrý den na Helfenburku dopadne. Měchura coby milovník dobrého jídla vyprosil u vodníka Mušličky několik kaprů, jezevec Šimon dodal vánoční stromek a hospodyně Míková a Kubíčková z...

  Neuvěřitelné zprávy se, děti, šíří rychle. Je to jako s lavinou. Někdo si něco přidá, domyslí, nabaluje se to jedno po druhém, až to s neodvratnou skutečností žuchne na zem a jen ten, kdo se opravdu provrtá až na samý začátek zjistí,jak to doopravdy bylo. Jednou takhle ležel Měchura na...