Je to už velmi dávno, kdy lidé žili v úzkém vztahu k přírodě a bedlivě si všímali jejích proměn. Každá událost budila neobyčejný zájem a stávala se předmětem častých hovorů a vzniku nesčetného množství lidových rčení a pořekadel. Byly někdejším kulturním bohatstvím a výrazem lidové moudrosti. Něco na těch větičkách asi bude, když je lidé používají už po staletí. A jsou plné pravdy, i když si to někdy nechceme připustit...

Tato zlatá zrnka lidové moudrosti vstoupila i do našich hodin literární výchovy. Společně jsme se nad nimi zamýšleli, vysvětlovali si je, dramatizovali a pokusili jsme se i o jejich rychlou a vtipnou ilustraci...často jsme se i zasmáli...občas nám dalo práci se konkrétně vyjádřit...občas jsme si nevěděli rady...

Mezi nejúspěšnější, nejvtipnější, nejbystřejší a nejpozornější patřilo několik žáků : Pepík Čada, Matyáš Durčan, Andulka Zachariášová a Gábina Wachtlová, díky kterým se stávala lidová rčení a přísloví snáze pochopitelnými pro nás ostatní. A na naši otázku, odkud vědí řešení, všichni odpověděli stejně - z četby knížek, nebo od rodičů a prarodičů...

Na každém šprochu, pravdy trochu.Velmi známá průpovídka. Ať chceme, či ne, provázejí nás rčení a přísloví každodenně. Večer uleháme od nekonečné práce s tím, že je ráno moudřejší večera. Ráno se opět  probouzíme odpočatí a plní energie, připraveni vkročit, nebo snad vskočit do nového pracovního dne, poněvadž ranní ptáče, dál doskáče. Někteří z nás mají své zvyky a hned od počátku dne trápí své tělo sportem a otužováním, jelikož sport je ku zdraví a v zdravém těle zdravý duch.Pak jdeme zase do práce. Proč? Protože bez práce nejsou koláče. A pak s chutí do toho a půl je hotovo. Ale pozor, spěchejme pomalu, protože práce kvapná málo platná. Všechno pečlivě promýšlíme, můžeme se i poradit, nejlépe dvakrát měř, jednou řež. Ale chybami se člověk učí, dá se říci, že zdokonaluje. Za dobrou práci přijde dobrá odměna, dnes již nemůžeme říci, komu se nelení, tomu se zelení. No jo, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš... A abych nezapomněla, všude dobře, doma nejlíp...

                          

Lidová rčení a přísloví nás opravdu provází celým životem. Musíme říci, že naši předkové byli velmi moudří a zanechali nám nejedno velké bohatství. A jaká lidová rčení a přísloví nás čekala v našich hodinách ?

*Když se dva perou, třetí se směje. *Bez práce nejsou koláče. *Hlad je nejlepší kuchař. *Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. *Rychle nabyl, rychle pozbyl. * Nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází. *Jedl vtipnou kaši. *Kam ho ráno postaví, večer ho tam najde. *Rozdělil by své srdce. * Nebojí se ani čerta. *Má pěkně nabroušený jazyk. *Má obě ruce levé. *Má tvrdou hlavu. *Zbyly mu jen oči pro pláč.*Má v hlavě piliny. *Dali hlavy dohromady. *Nemá to hlavu ani patu. *Darovanému koni na zuby nehleď. *Nasadil mu psí hlavu. *Strach má velké oči. * Má v hlavě o kolečko míň.............