"Pohádka O smutném tygrovi "- Alois Mikulka

Byl jednou jeden tygr. Byl zavřený v kleci v zoologické zahradě.Klec byla pevná, železná a ještě byl kolem plot z drátu.Lidé se na něj chodili dívat a ukazovali ho svým dětem.

Říkávali: „To je zlý tygr, nebudeš-li hodný, sežere tě!“

Děti plakávaly strachem a lidé se smáli. Tygr jenom ležel a byl tichý. Díval se přes mříže a přes lidi na oblohu, na slunce,v noci na měsíc a na hvězdy a vzpomínal jenom, jaké to bylo,když byl ještě maličký. Na džungli, na řeku, na hustou trávu, na svobodu.A měl veliké, převeliké oči. To proto, že mu bylo smutno.

Jednou na večer, když už v zoologické zahradě nikdo nebyl,tygr se zase díval na vycházející měsíc - a tu letěl kolem jeho klece ptáček. Takový maličký. Nikdy tudy žádný takový neletěl, až najednou tenhle.

Tygr na něj zavolal: „Ptáčku!“

Ptáček chtěl letět dál, ale zahlédl veliké smutné tygří oči. I vlétl mezi mříže. Chvíli se na sebe dívali a tu tygr zlehýnka ptáčka pohladil tlapou po hlavičce. A ptáček neodletěl. Ani se nebál.

Věděl dobře, že ten, kdo má takové veliké smutné oči, není zlý. Tygr si povzdychl: „Být tak maličký jako ty, mít křidélka - to by mi bylo dobře! Co děláš, co jíš, že jsi tak maličkým ptáčkem?“ Ptáček dal hlavičku na bok a povídá tygrovi:

„Nebuď smutný. Jím taková šedivá semínka, co rostou v lese. Přinesu ti jich několik,ty je sníš - a možná že budeš takovým ptáčkem jako já.“ Potom ptáček ulétl. Tygr ležel u mříže a čekal. Za chvíli byl ptáček zpátky a přinesl v zobáčku pár šedivých semínek. Tygr je spolkl a pocítil, že se trochu zmenšil.

Podíval se udiveně na ptáčka - a ten jenom povídá: „Vidíš!“ Začal létat a nosit šedivá semínka a tygr je jedl a menšil se, až byl maličký jako ptáček. I křidélka mu narostla. Proklouzl tedy skrze mříže a byl na svobodě.

Zaradovali se oba ptáčkové a vesele ulétli někam daleko, pryč. Divili se druhý den strážci v zoologické zahradě, když viděli, prázdnou a zavřenou klec. Ale kdybyste jim stokrát vykládali, jak se to stalo, řeknou vám:

 „Nemluvte hlouposti! Takové věci se přece dějí jen v pohádkách.“

A věřte nebo ne. Stalo se to, že náš tygr navštívil naši třídu a už nebyl vůbec smutný. A vlastně to bylo tak, že se  tu objevila dokonce celá tygří školička :