4.12.2009 jsme vyrazili vstříc blížícím se Vánocům a jeli si je připomenout na krásný Hrádek u Nechanic. Zámek Hrádek u Nechanic byl postaven jako reprezentační a letní sídlo hraběcího rodu Harrachů v letech 1839 – 1857 Františkem Arnoštem hrabětem z Harrachu (1799-1884), významným představitelem jilemnické rodové linie. Státní zámek Hrádek u Nechanic byl v roce 2001 prohlášen národní kulturní památkou.

Tolik suché teorie a teď vám všem povíme, jak nám tam spolu bylo. Vyjeli jsme i s našimi kamarády z druhých a čtvrtých ročníků. Náš malý minibus pilotovala paní řidička a před 13 hodinou vyjíždíme z Jiren. Cesta nám uběhla rychle a vesele. Po zakoupení vstupenek si nazouváme ty správné zámecké pantofle a vstupujeme do vánočně vyzdobených komnat. To byste lidi nevěřili, co všechno jsme se dozvěděli! Pan průvodce nám dokonce s paní učitelkou Kašparovou dovolil fotografovat!! Ale nesmíte to na něj nikde říct, on by z toho měl velký průšvih! Paní učitelka fotí, já beru do ruky zápisník a tužku a sotva stíhám jeho povídání.

Hned první místnost – RYTÍŘSKÝ SÁL - byla zajímavá. Neměla žádná okna, jen obrovské okno přímo ve střeše. Všude kolem viselo brnění. Ale nemyslete si, tehdejší pánové měřili obyčejně kolem 160 cm – takže žádní obři, a na koně jim pomáhala kladka.
První vánoční stromek se v našich zemích objevil v r.1812 (první zmínka pochází z r.1582 v Brémské městské knihovně). Stromek musel být vždy jen jedle nebo smrček. Borovice se začala zdobit až mezi dvěma světovými válkami. Stromek zdobíme na Štědrý den dopoledne a loučíme se s ním na Tři krále.

Představte si, že na venkově kvůli nedostatku místa visel stromek ozdobený vždy „hlavou dolů“. Ale jelikož to bylo velmi nepraktické – kdo by měl rád v rybí polévce jehličí? - se od tohoto zvyku později upustilo. Na stromku visely vždy CERTLE-bonbony, štěstíčka, kdo štěstíčko při ozdobování stromečku našel, tomu se pak celý rok smůla obloukem vyhýbala.

ADVENT - toto slovo pochází z latiny a znamená „OČEKÁVÁNÍ“. Jsou to přesně 4 týdny před Štědrým dnem, advent začíná po svátku sv. Kateřiny.
Na počátku 19. století vznikl v Bavorsku první adventní věnec. Pokud chcete být opravdu věrni tradici, měl by být pouze z chvojí a na něm by měly být jen fialové svíčky.

VÁNOČKA - jí se v období od 24.12-6.1. a měla by být upletena z 9 pruhů. 4 pruhy znamenají 4 živly, další 4 pruhy 4 ctnosti a poslední patří Ježíškovi.
Všichni víme, že když na Štědrý den dodržíme půst, uvidíme večer zlaté prasátko. Víte ale, vážení, co se stane, když půst porušíte? Přemýšleli jste nad tím někdy? Tady jde už trochu o horor – posuďte sami. Ke všem nešťastníkům, kteří nevydrželi, přichází do domácností PERCHTA, vykuchá jim břicho a nacpe ho koudelí. Ježíšku slibuji - tu rybu si už kolem třetí hodiny odpolední (tajně) opravdu nedám!

A nyní několik velmi zajímavých zvyklostí:
ADVENT:
30.11. na sv. Ondřeje svobodné dívky klepaly na kurník. Pokud se ozval kohout – dívka jásala, protože se do roka měla vdát. Pokud se ozvala slepice – chuděra zůstala „na ocet“.
4.12. – řezání větviček Barborek
5. 12. – Mikuláš, čert a anděl – děti dostávaly MIKULÁŠSKÝ VRKOČ
13.12. – sv.Lucie – zlé Lucky obcházely a kontrolovaly, jestli hospodyně neprovozují tzv. „zakázanou činnost“ – tím se myslelo draní peří nebo předení vlny.

ŠTĚDRÝ VEČER:

• Pouštěly se lodičky po vodě
• Odlévání a věštění z olova
• Házení pantoflí
• Zvony před Půlnoční: dívka se podívala na vteřinu do zrcadla a tam spatřila tvář svého nastávajícího, nebo svůj další osud
• Hospodář položil v síni černého kohouta, na zem vysypal různé plodiny. Z čeho si kohout zobnul jako první, toho byla následující rok největší úroda. Poté hospodář s kohoutem obešel 3x místnost a pak toho chudáka vyhodil oknem ven. Nutno poznamenat, že vyhazov z okna neminul ani chudáka psa, který s rodinou bydlel-prý aby se mu doma dobře dařilo. Tohle jsme s dětmi opravdu nepochopili.
• Když do sklenice s vodou naházíte semínka z čerstvého, rozkrojeného jablka, zrnka, která se potopí-ty spočítejte a podle toho zjistíte, kolik měsíců v následujícím roce bude pršet. Pokud semínka zůstanou plavat na hladině – tehdy bude svítit sluníčko.

V období od Štěpána do Třech králů děti koledovaly a představte si, že je rádi uvítali mezi sebou i velmi bohatí lidé. Protože se říkalo, že koho koledníci nenavštíví, u toho se stane neštěstí.

Všechno jsme si vyslechli s velkým zájmem, krásně jsme se vánočně naladili. Děti pana průvodce odměnily potleskem a on nám všem popřál krásné svátky a zmínil důležitý fakt, že velké dárky mnohdy vykupují velké hříchy a že i malý dárek potěší, protože je dáván od srdce.
Prohlédli jsme si ještě vyzdobenou vánoční zámeckou kuchyni a odjíždíme zpět domů. Bylo nám spolu moc hezky a vám všem přejeme krásné svátky vánoční, klid a jen vše dobré.

Margita Smetanová a Gabriela Kašparová