Byla jednou jedna vesnice a ve vesnici velikánský rybník. V tomto rybníce plulo hodně ryb, hlavně kaprů. Blížily se Vánoce, a lidé nakupovali dárky, pekli vánoční cukroví a připravovali na Štědrovečerní večeři. Ve vesničce bydlela maminka s tatínkem a jejich dcerou Klárkou.
Všichni věděli, že neodmyslitelně k Vánocům patří sníh. Ale ono pořád nic, sníh nikde. Tak si zakoupili jako dárek, krásné sněžítko, kde na rybníce na bruslích se prohání tučňák a snaží se z vody ulovit kapra. Klárka byla šťastná, protože viděla alespoň, jak vypadá taková pravá zima.
Klárka však měla ještě jednu starost. Chtěla vědět, zda i u nich doma budou mít vánoční stromeček. Ano, krásná lesní borovička provoněla jejich pokoj. Na ní spousta ozdobiček, svíčiček a na vrcholu překrásná hvězda. Před Štědrým dnem si prohlížela Klárka sněžítko, a tak trochu v polohlase si přála, zda by do rána nenapadl sníh. Ráno všichni stávají a jsou udivení. Ono to sněžítko bylo asi magické, asi umělo kouzlit. Venku leží kolem chalupy metr sněhu. Všichni se radují a mají radost. Běží ven, stavějí sněhuláka a těší se na večer.
K večeři maminka usmaží kapra, vezmou si bramborový salát a spěchají ke stromečku. A tam je spousta dárků. Klárka krom jiných dostala od Ježíška i brusle, a tak jde kamarádkami druhý den ráno bruslit. To bylo veselí, to bylo zábavy. Všichni jsou šťastní a spokojení, neboť prožili ty správné Vánoce s metrem sněhu.