"To moje leží ve východních Čechách, u Litomyšle, a má půvabný název Vidlatá Seč. Je s ním spojeno mé dětství, mládí i zralý věk. Je v něm moje láska k babičce i dědečkovi a přátelství s mnoha kamarády. Jsou v něm i mé pocity a pohoda, ze kterých vznikla tato pohádková knížka."

 

Z této knížky nám spisovatelka přečetla krásnou pohádku, do které jsme se s pozorností zaposlouchali úplně všichni.

Tak jak asi vypadá taková paní spisovatelka ve skutečnosti, tak to jsme byli opravdu velmi zvědaví. A pro mnohé z nás to bylo první vzácné setkání.

Do našeho třídního "čtecího kroužku" přišla velmi milá, dobrosrdečná a usměvavá paní. Ihned si nás získala, na vyprávění o svých knížkách se moc těšila. Jak by ne. Na začátek jsme se  jí zeptali na některé informace, které nás prvňáčky moc zajímají. V první třídě měla moc hodnou a šikovnou paní učitelku, která ji naučila dobře číst i správně psát. A postupem času se prý stávala četba jejím velkým koníčkem. Prý nebyla tolik televize ani počítače. Četla prý snad všechno, co mohla. A kde se zrodil její sen psát? Prý již v 5.třídě, kdy ráda psala slohová cvičení.

Knížky, které nám spisovatelka Eliška Polanecká představila, napsala když už na to měla více času - nyní je v důchodu. Prý je napsala hlavně proto, aby měla její vnoučata památku. A tak se sen stal skutečností a vznikly dvě krásné knížky, které jsme si představili.

A paní spisovatelka Polanecká nám vypravěla s velkou láskou i vřelostí, se zapálením do všeho o čem napsala a co nám chtěla říci. Toto setkání bylo pro nás takovým moc důležitým "pohlazením" pro naše čtenářství. Proto, abychom ve čtení vytrvali, proto, aby se čtení knih postupně stalo naší životní potřebou a zájmem.

 Popřáli jsme spisovatelce hodně osobní spokojenosti a zdraví, a hlavně, aby měla chuť třeba napsat ještě další dětské knížky.

   UŽ SE TĚŠÍME NA TO, ŽE SI JEJÍ KNÍŽKY SPOLEČNĚ SE TŘÍDOU PŘEČTEME.

Tato knížka je tak trochu pokračováním prvních pohádek.