Asi před třemi týdny jsem opět zkoušela, jak děti umějí svou adresu. A aby "zkoušení" bylo zábavné, psali jsme pohled jednomu z rodičů. Někdo se pěkně vylekal, protože tušil, že pohled mamce nebo taťkovi zřejmě nedorazí... Nakonec se z došlé pošty radovali pouze ve čtyřech rodinách. Ostatním rodičům jsem ušetřila peníze za známku a neodeslané pohledy (se špatnou či neúplnou adresou) jsem jim raději rozdala na třídní schůzce. I tak měli radost a dost jsme se u toho nasmáli. Děti ovšem vědí, že další nedoručená pošta by byla pěkná ostuda!
I. R.