V hodině pracovních činností jsme se zamýšleli nad architekturou v okolí naší školy. Naším úkolem bylo přenést  přímý pohled na čelní stranu budov a zamyslet se nad jejich charakteristickými detaily. Když jsme si úkol vysvětlovali, všechny děti jakoby úkolu porozuměly. Ale v průběhu těchto činností začala vítězit hra a fantazie. Nač ji proto rušit, nechala jsem tedy dětem prostor pro jejich tvoření. Dalším naším úkolem bude přenesení detailů a vytvoření náčrtku do čtvercové sítě.

Nejdůležitějším závěrem z průběhu hodiny bylo pochopení potřeby většího prostoru na zemi. Některé děti si připravily několik lavic, ale vzápětí jim tato plocha nestačila, a tak se přesunovaly na zem. Práce byla rychlá - na jednu hodinu. Dvě skupinky pracující vedle sebe na koberci se nakonec spojily a vytvořily společnou velkou stavbu. Podaly návrh, že bychom mohli vytvořit z dřívek jeden velký společný obraz. Proč ne ? Ale i v naší třídě máme malý prostor, tak že se naskytuje řešení pro společnou stavbu v pohybové místnosti školy.

„Musíme se dohodnout“, ozývalo se třídou. „Ne, musíme si říct, odkud začneme, nebo - kdo a co bude stavět.“

„Nestačí nám lavice, kluci se maj, na koberci je více místa!“ Tato skupinka dostala rychlou odpověď: „Tak si to místo taky najděte a odsuňte si ty lavice!“To a mnohé jiné jsem mohla z komunikace žáků slyšet.

Myslím, že při této činnosti si děti už více věděly rady, skupiny vůbec nemusím rozdělovat, vznikají rychle, mění se a jsou vyrovnané. Myslím, že při další činnosti, kdy budou děti práci zakreslovat do čtvercové sítě už nebude při opakování tolik nadšení, snad se mýlím, ale uvidíme.

Závěrečná reflexe žáků:

1. Bylo to vážně zajímavé. Ze začátku jsme se nemohli dohodnout, ale pak nás to napadlo: Uděláme hrad. A pak už to šlo jako po másle a užili jsme si to.

 

2. U nás nám dalo zabrat jak začít a kdo co bude dělat. Nakonec se nám podařilo se spojit i s vedlejší skupinkou a začala nám vznikat obří vesnice.