Tento týden byl velmi náročný a zážitků máme dost a dost. Počasí nám přálo a tak jsme vyrazili do kaštanky, kde jsme pro Cipíska nasbírali tašku kaštanů, ze kterých mu vyrobíme různá zvířátka. V kaštance také děti pomocí kaštanů vytvořily krásné obrázky. Dokonce jedna skupinka udělala Cipíska.

Každý měsíc budeme sledovat, jak s Cipískem rosteme. Všichni jsme se změřili a zjistili jsme, kdo je nejvyšší a kdo nejmenší. Největší je Dášenka a nejmenší - pouze 28cm - má náš Cipísek. Vše máme pečlivě zapsané.

Cipísek nás také poprosil, že by rád měl klobouček jako má Rumcajs. A proto jsme se s holčičkami dohodly, že si přinesou jehlu a že se pokusíme Cipískovi tu čepičku ušít. Musím říct, že některé měly sice jehlu poprvé v ruce, ale přesto byl výsledek úžasný! Hlavní švadlenka Petruška zdědila talent po mamince a některým holčičkám pomáhala. I paní ředitelka si po shlédnutí našich čepiček myslela, že to byla práce maminek, byla velmi překvapená. Cipísek měl velkou radost. Kluci zase čepičky malovali a i jim se návrhy na klobouky povedly. Všechny moc a moc chválím a v obálkách se dětem určitě objeví další dukátek.

Tímto bychom mohli skončit, ale co se nestalo. Každý den se totiž v našem oddělení neustále řeší nevhodné chování a v pátek to vyvrcholilo. Pár kluků se hlasitě dohadovalo a v tom se objevila naše paní ředitelka. Vše vyslechla a rozhodla se, že si Cipíska odnese k sobě do ředitelny, kde mu bude určitě lépe. Všichni jsme z toho byli moc smutní, děti začaly slibovat, že už budou hodné a že se polepší! Ještě ten den jsme napsali paní ředitelce dopis, ve kterém ji moc a moc prosíme, aby nám našeho Cipíska vrátila, protože bez něho nemůžeme s naší hrou pokračovat. Děti ještě k dopisu přibalily krásné obrázky pro Cipíska.

A jak to vše dopadne? To se dozvíte příště!

Tak ahoj, Vaši smutní Cipískové a vychovatelka Darina Hnízdilová