KNÍŽKA PRO PRVŇÁČKA 2. - POHÁDKOVÝ DĚDEČEK /Eduard Petiška/

1. pohádka - Jak se kluci neuměli spočítat

2. pohádka - O nenasytném vrabci

3. Pohádka - O panu Šnofousovi

 

Další maminkou, které se ihned zalíbila myšlenka číst v naší třídě dětem a nejenom nám zpestřit vyučování, ale zejména nám ukázat, jak fajn je umět si třeba přečíst pohádku, byla paní Zuzana Čermáková. Na toto setkání se prý těšila, protože byla zvědavá jaké to v naší třídě je a zároveň si chtěla vyzkoušet  být "učitelkou".

Emička s maminkou se nám společně krátce představily. Maminka prý nejvíce ze všeho ráda odpočívá při kafíčku, povídala Ema. Maminka dodala, že kromě starostí o rodinu, mladšího bratříčka, Emu, samozřejmě i tatínka, ráda čte a velmi ráda pracuje na zahradě.

Když jsme se zeptali na vzpomínku na její první třídu, řekla, že měla moc hodnou paní učitelku. Jejím největším přáním bylo stát se letuškou a to si i splnila. Trošku jsme se na toto téma zapovídali. Důležitá prý je samozřejmě znalost cizích jazyků. Překvapilo nás, že je stejně tak důležitá i fyzická příprava letušek, znalost zdravovědy a také psychická odolnost. Tak tento termín jsme si museli náležitě vysvětlit. Nejdále prý letěla do Toronta. V duchu jsme jí trochu záviděli.

Maminka Čermáková na nás byla velmi usměvavá a vlídná, jako všechny maminky, když jejich děti jsou milé a hodné, tak to jsme ve třídě také byli. Dala nám vybrat četbu ze dvou knížek - Z deníku kocourka Modroočka, nebo z knížky Pohádkový dědeček. Opět jsme si vybrali tu, kterou neznáme. Hádejte! Zvítězila knížka Pohádkový dědeček - spisovatele Eduarda Petišky. Maminka Čermáková měla s sebou hned dvě různá vydání, jednu starší a jednu novější.

Do třech pohádek jsme se zaposlouchali. Všechny však měly jedno společné. V jedné z nich se nechali kluci při počítání napálit, a tak trochu nepřemýšleli, ve druhé se zase ukázalo, že bychom neměli vždy myslet jenom na sebe, ale i na ostatní kamarády. A v té poslední, tak tam prohrála lidská hloupost, lakota  a chamtivost. Na závěr jsme hlasovali, která pohádka se nám nejvíce zalíbila. Zvítězila nejkratší a nejvtipnější - Jak se kluci neuměli spočítat /zapomněli totiž vždycky připočítat sebe/.

Na toto setkání jsme se také moc  a moc těšili. Musíme říci, že už jsme věděli, jaké to asi bude. Ale byli jsme zvědaví, jakou knížku nám maminka s sebou přinese. Milé setkání v nás opět vzbudilo zase více touhu stát se čtenáři. Věříme, že i maminka Čermáková měla v naší třídě také takový milý a hřejivý pocit, který ona vzbudila u nás. Moc jí děkujeme a přejeme snad někdy zase "Šťastný let".