KNÍŽKA PRO PRVŇÁČKA 4. -

POHÁDKY  Z  HÁJOVNY - Gabriela Kopcová

1. Zaječí pohádka - ...Dětem z hájovny se nevypravují pohádky před spaním. Pohádky de jim povídají tehdy, když jdou s maminkou nebo tatínkem pěšky lesem. A z hájenky se neustále chodí někam pěšky. Třeba až na palouk uprostřed lesa. Při chůzi nebolí nožičky, netlačí botičky. "Tady jsem, dětičky!" volá na ně pohádka. ...

2. Srnčí pohádka - ...Děti z hájovny chodí s maminkou pěšky až na stráň pod lesem. Cestou tam uvidí spoustu zvířátek. A co pohádka? Ta bude až nazpátek. ...

3. Sojčí pohádka - ...Z hájenky je do lesa blízko. Děti tam lehce doběhnou. Počkají na tatínka a pak les společně obejdou. Pokaždé je doprovází sojka svým křikem. A co pohádka, jak bývá zvykem? ...

 Na slavnostní předvánoční čtení maminky p.M.Strejcové jsme se těšili hlavně proto, že v naší třídě opravdu již panovala ta krásná předvánoční nálada naplněná pohodou, radostí a těšením se... Na čtení jsme se těšili, protože jsme tak trochu očekávali opravdu něco jiného, než tu bylo v předcházejících třech čteních. A opravdu - velké překvapení pro nás maminka p.Strejcová opravdu pečlivě a promyšleně přichystala. A ne jedno,bylo jich hned několik.

Paní Strejcová se své role vypravěčky a čtenářky energicky ujala s velkou odpovědností, chutí a nadšením. Naše kamarádka Mirunka nám maminku také pěkně představila, maminka jí s patřičnou chutí pomáhala.

Nejvíce nás překvapily její vzpomínky na jirenskou školu, kam chodila, když byla ještě malá. Tak trochu si u nás  i zavzpomínala na své první školní začátky. Snad proto ona se svou rodinou má tak vřelý vztah k jirenské škole.

A pak následovalo další vyprávění o jejím povolání. Vystudovala a stala se kamenicí. A z jejího vyprávění byl cítit k jejímu povolání hezký vztah, zavzpomínala na doby studia .Ukázala nám několik materiálů, jak je nazvala neživé přírodniny, které jako kamenice využívá a povyprávěla nám o nich. Už z těchto slov byl cítit její kladný vztah k přírodě. Maminka má ráda moc květiny, které pěstuje, také prý s Mirunkou a tatínkem jezdí na střelnici a  ráda sportuje.

Od neživé přírody jsme se  čtením dostali k přírodě živé. Paní Strejcová měla svůj program zcela do puntíku promyšlený tak, aby nezapomněla na detaily. Prozradila nám, že  manžel i dědeček jsou vášnivými myslivci. Ke vztahu k přírodě je tedy vedana celá rodina. A poslyšte: Krásným vánočním zvykem bývá, že chodí každý rok na Štědrý den ke krmelcům, přikrmovat zvířátka jejich celá rodina. Tak to je vskutku krásná tradice.

A jak jinak i čtení se týkalo lesních zvířátek. Poslouchali jsme tři pohádky : Zaječí pohádku, Srnčí pohádku a Sojčí pohádku. Někteřé z dětí by doposlouchaly dokonce celou knížku, jak se nám čtení rodičů zalíbilo. Ale to už budeme snad číst také sami.

A po skončení čtení následovalo ještě dalších několik obrázků. Maminka Strejcová nám dokonce ukázala některá zvířátka v encyklopedii a vrcholem všeho bylo : Z připravených nahrávek na svém mobilním telefonu jsme hádali zvuky ptáků i ostatních zvířat. Tak to bylo k naprosté dokonalosti tohoto čtecího setkání snad úplně všechno. Maminka p.Strejcová by se snad mohla stát úspěšnou vypravěčkou pro děti, průvodkyní světem lesních zvířat nebo snad paní učitelkou...

Mamince p. Strejcové děti moc a moc poděkovaly, připraveným dárkem a diplomem s podpisy všech dětí. Popřály jí také krásné Vánoce, šťastný nový rok. A o jejich rodinné vycházce ke krmelci nám snad po Vánocích bude snad také tak  hezky vyprávět i její dcera Mirunka Strejcová.