..."Jsem zvědavá, jak děti udělají střechu." Jenže právě v tu chvíli kozin nos zachytil příjemnou vůni. V rohu okna stál květináč s krásnou kytkou. A protože byla koza nejen zvědavá, ale i mlsná, hned si také ukousla. To ale neměla. Květináč se zakymácel a buch! Spadl dolů a rozbil se, děti přestaly dávat pozor a střechu nedokreslily. A pan učitel se moc a moc zlobil. Co teď měla Melinda dělat? S ostudou utekla. ...

...To víte, že ten den měla po náladě. Kousla sem, kousla tam, ale nic jí nechutnalo. Také žádný rozumný nápad nepřicházel. "Co takhle postavit si dům, jaký kreslily děti," napadlo Melindu. A protože co si umínila, to také udělala, za chvíli začala vztyčovat trámy. Jenomže došla ke střeše a byla v koncích. "Nějak to dopadne." mávla pravou přední nohou. "Nemůže to být žádný zázrak." A nasadila střechu zrovna vzhůru nohama. ...

"Jedna čára, druhá vedle,

domek bude hnedle hnedle.

Ještě střecha přijde sem.

Obráceně? Je to em!"

Mellinda se samozřejmě hned zkoušela v domečku uvelebit, ale nebylo jí to nijak snadné a už vůbec pohodlné. Střecha ji píchla do zad a koza žalostně zanaříkala :

"Tohle že je pohodlí?

Co to do mě zabodli?

Div mi to hřbet nezláme.

Pomozte mi. Mé, Mé, Mé!