Moji milí,

náš výlet skončil, poháry z Kardiády jsou rozdány, buřty snědeny s kečupem, nebo bez, vymáchaní jsme z bazénu až do alelůja, nožky ošoupané z naší túry už nebolí a vaši rodiče už jistě mají vybalené tašky. Bylo by tedy dobré říci pár slov závěrem. To povídání, které jsem pro vás všechny měla v Hraběticích nebylo moc připravené, ale o to víc ze srdce. Setkávali jsme se spolu tři roky. Byly chvíle dobré, někdy o fous horší, někdy jsme se smáli, až z toho bolelo břicho, někdy jsem se na vás zlobila, někdy jsem v dobrém žasla co ve vás vězí a někdy jste se zlobili vy na mě. Ale to je v pořádku, tak to přece má být, když někdo s někým je tak dlouho. Nic to ale nemění na tom, že mi s vámi bylo fajn, že vím, že když je potřeba, umíte zabrat jako tahouni, které nic nezastaví, že je mezi vámi hodně těch, co umí podat pomocnou ruku, nebo potěšit hezkým slovem. Vím dávno, že umíte spoustu věcí, krásně malovat, tančit jako o život, zpívat jako v La Scale...
Přeji vám všem krásné prázdniny, hodně volnosti - v rámci možností:-), hromadu zajímavých knížek, haldu zážitků, kopu vzpomínek, mraky dobré nálady...
Ráda bych také poděkovala, myslím že i za vás, paní vychovatelce Gabriele Kašparové, která tou cestou šla s námi společně.
A když se pořádně zaposloucháte do písničky, která tohle povídání provází - mějte vždycky kolem sebe někoho, kdo vám do ucha zazpívá: " Dej mi ruku svou studenou od okenních skel, všichni tě mezi sebe zvou a já jsem tu proto, abys šel...."

Margita Smetanová

P. S.: Ještě se sluší moc poděkovat panu Šimákovi, tatínkovi Aničky za překvapení, spoustu her a zábavy a krásné ceny pro děti.
 

Karel Plíhal - Pohádka