"Babičky v Kamenné Hůrce často svým dětem vyprávějí pověsti o zlatu a drahokamech, které tu skřítci ukrývají ve svých podzemních chodbičkách. Kdysi zde zlato těžili horníci, ale to už je hodně dávno. Vyhloubili v zemi hodně chodeb, některé čas zasypal, a v těch, které po hornících zůstaly, žijí dodnes permoníci. Jsou to dobří skřítci, horníkům vždy v jejich těžké práci pomáhali. Ukazovali jim všechna ukrytá tajemství pod zemí. Horníci byli našim kamarádům vděční, a tak se s nimi podělili i o krajíc chleba se sádlem, co měli v uzlíku na oběd. ..."

Na naši návštěvu za Střapatkou, Mlátkem, Lojzíkem, Kahánkem, Troníkem a Pišišvorem jsme se museli vystrojit. A abychom cestu do podzemí dobře našli museli jsme si na ni rozsvítit. Jak jinak, než lucerničkami.

"Je tu trochu mokro a všude po stěnách i ze stropu visí krápníky, kape z nich voda. ŤUK,ŤUK, KAP, KAP... Teď mi jedna kapka spadla na nos. Ale to nic. Kapku jsem setřel a pokračuju dál. Chodba se kroutí... Cesta vede dál temným tunelem..., ale co to ? Slyším něčí kroky... KLAP,KLAP, ŤUKY, ŤUKY, KLAP. Kdopak se to vynořil ze tmy? Kahánek a má plánek podzemí. Sláva! Plánek mě dovede za ostatním permoníky. ..."