Tak - už to máme za sebou, už je po všem, besídka je odehraná a odzpívaná a přesto je potřeba říci ještě několik slov na závěr. Povím vám, děti, jak je to vůbec s tou vánoční besídkou školní družiny. Budete se asi divit nebo mi nevěřit, ale taková vánoční besídka a manželství mají hodně společného. Nevěříte? Ale ano, musím si trvat na svém:

Nejdřív kolem toho druhého jen tak chodíte, jakože nic, a přesto... Myslíte na něj, zdá se vám o něm, děláte všechno proto, aby si vás všiml. Přesně tak se přemýšlí i o tématu besídky (mnohé z nás o tom vědí své - takový srpen například - to se ty nápady přímo valí). Jednotlivá oddělení si hledají svá témata, přesto se ale musí chytit jednoho provázku a táhnout za něj. Je to podobné, jako když děti ze školky jdou na odpolední procházku. Tehdy začíná naše porada s papíry, na které se víc škrtá než píše, kdy se dohadujeme, kdo a kam a v jakou chvíli, kdy se snažíme aby to mělo grády a šťávu a kdy se na to všechno ještě sype pár deka humoru a nadsázky. Zadávají se jasné úkoly o tom, kdo sežene tohle CD, kdo zase bílou sukni a kdo je zodpovědný za telefon se šňůrou.

Když už se zdá, že všechno je jen růžové, když už vidíme nejen obrysy, ale už jsme si skoro jistí, že ten druhý je ten pravý partner pro život a rozhodneme si ho vzít, když na všechny otázky už bylo zodpovězeno a když jednotlivé puzzlíky do sebe zapadly a svatba je za dveřmi - tehdy zjistíme, že tomu něco podstatného chybí. Něco, co dává životu ten pravý smysl, něco, bez čeho by byl člověk jen poloviční, něco, co vám převrátí život naruby, a přesto byste neměnili. Ano, to je ono - chybí tomu děti.

Mohly bychom do kulturního domu vymyslet program nádherný a nezapomenutelný, mohli by nás nominovat na dva zlaté Glóby a tři americké Oscary, přesto by to bez dětí bylo prázdné a k ničemu.

Tehdy přichází ta chvíle, kterou mám nejraději. Předkládáme vám všem, co se bude dít. Někdo mumlá, bručí, někdo se tváří jak kakabus, ale vždy se mezi vámi najde jeden tzv. "tahoun". Ten, který během chvilky ostatní strhne. Většina z vás se bojí, že se to určitě nenaučí, že to neodzpívá, že to se zkrátka nedá zvládnout. A vidíte? Není to vůbec žádná pravda. Když totiž dáte do něčeho srdce - ať už je to manželství nebo vánoční besídka - nemůže to nikdy skončit špatně.

Proto vám všem DĚTI DĚKUJEME - za nasazení, za snahu, za nadšení a za kus obrovské práce, kterou jste odvedly. Snad neprozradím příliš, když povím, že ještě na všechny z vás čeká za vaši práci odměna. Ať už to bude výlet jednodenní nebo na víkend, užijeme si ho jaksepatří, protože i když jste Cipískové, Rákosníčci nebo Sněženky - MACHŘI jste všichni!!!

Vaše vychovatelky ŠD

P.S. Ještě malý přídavek ve formě krásných fotografií, videa naleznete v článku Vánoční besídka ŠD - možná přijde i ...