Čtenářem se nikdo nerodí, čtenáři musíme ukázat cestu. ...

V hodinách literární výchovy  rádi svým spolužákům ukazujeme a vyprávíme o přečtených knížkách.

Zajímavé "čtení o čtení" i pro dospěláky :

1. Mezinárodní výzkum PIRLS ukázal, že se čeští žáci velmi málo věnují tzv. tichému čtení. Státy, které se ve výzkumech čtenářské gramotnosti umísťují na předních pozicích, využívají tiché aktivní čtení při výuce mnohem častěji než české školy.

2. Aktivní čtení znamená, že čteme sami, potichu a následně odpovídáme na otázky nebo diskutujeme. Jistě si mnozí vzpomínáte na to, jak jste museli (zejména v cizím jazyce) číst nahlas poměrně dlouhé pasáže, poté se vás vyučující ptal na různé otázky, ale vy jste na ně nebyli schopni odpovědět. Text jste totiž četli nahlas a nemohli jste se vrátit k pasážím, kterým jste nerozuměli. Pro důkladné porozumění žáci potřebují číst potichu a každý sám, je nutné jim na četbu poskytnout dostatek času, klidné prostředí, podnětný text a dobré úkoly, které porozumění textu podporují.

3. Jaký je rozdíl mezi tichým a hlasitým čtením? Mnoho žáků si myslí, že čtení znamená „říkat slova nahlas” spíše než přemýšlet o obsahu textu. Hlasité čtení žáků dle výzkumů téměř nerozvíjí porozumění textu. Během hlasitého čtení se žák nemůže soustředit plně na význam, důraz je totiž kladen na uvědomění si zvukové stránky textu a správné vyslovování. Čtenáři zbývá méně času na přemýšlení o významu, protože tzv. krátkodobá paměť je příliš zaneprázdněna např. výslovností. Čtenáři rovněž při hlasitém čtení nemohou využít např. strategii „druhého čtení” (text si znovu přečtu, abych mu lépe porozuměl).

Rozhodně bychom však neměli odsunout hlasité čtení na vedlejší kolej. V prvním ročníku, v počáteční fázi čtení, je potřebné, musíme ale neustále klást důraz na to, aby žáci věděli, že se za textem skrývá důležitý význam. Hlasitému čtení žáků v dalších ročnících je potřeba dát novou funkci. Hlasité čtení má sloužit k nácviku dovedností jako je přednes, schopnost vyjádřit myšlenku správnou intonací, umět posluchače zaujmout. Žáci by měli vědět, že způsob, kterým text přečtou, ovlivní posluchače. Jedině tak se z nich stanou dobří řečníci, kteří umí své publikum přesvědčit.

 4. Kde začít? Přestože český učitel nemá vždy ideální podmínky pro zavádění různých inovací do výuky, v hojnější práci s textem mu nic nebrání. Není ani nutné být vybaven zvláštními metodami a dovednostmi. Začít můžeme tak, že hlasité čtení nahradíme čtením tichým. Každý žák si sám potichu přečte text a následně odpovídá na otázky a plní aktivity, které s textem souvisejí. Dále je třeba číst srozumitelné, delší celky, ukázat žákům, že takové čtení má velký význam, že to není ztráta času. Tím, že čteme se žáky již od první třídy smysluplné texty a bavíme se od první minuty o jejich významu, žákům ukazujeme, že čtení má svou jasnou funkci, že je důležité a významné.

Při výuce používejme různé typy psaných textů, a to i ty v učebnicích, pokud jsou jen trochu vyhovující. Do učebnic sice nemůžeme vždy vpisovat poznámky, ale lze do nich vlepovat např. lepicí papírky. A přestože je pro porozumění textu lepší, dělají-li si žáci zápisky přímo do textu a vyznačují podstatné nebo nové informace přímo v textu, mohou pro tento účel používat sešity.

Nebojme se tedy zbavit starých zvyků, stačí jen málo a můžeme podstatně zkvalitnit výuku čtení.

5. Projekt Čtenář od společnosti Scio umožňuje školám na čtenářských dovednostech žáků zapracovat v tom smyslu, že pomáhá odhalit, v čem mají žáci největší rezervy. Testování přináší žákům i vyučujícím výstupy obohacené o tipy k rozvoji čtenářských dovedností. Inovativní a zajímavé testování čtenářských dovedností nabízí dvě úrovně obtížnosti: snazší, pro žáky 4. a 5. ročníků a obtížnější - pro žáky 8. a 9. tříd.

Kromě výstupů, které mohou využít přímo samotní žáci a školy, nabízí Čtenář i řadu zajímavých souhrnných poznatků o vztahu českých žáků ke knihám a čtení obecně.

Z loňského Čtenáře vyplynulo např.:

• Děti na 1. stupni čtou skoro stejně často jako jejich učitelé
• Na druhém stupni frekvence čtení u žáků výrazně klesá
• Učitelé vyšších ročníků čtou více než učitelé z prvního stupně
• Nejoblíbenější knihou učitelů češtiny je Saturnin od Zdeňka Jirotky
• 45% dětí potěší kniha jako dárek.
• Každé třetí dítě si něco čte každý den.
• Stejný počet dětí naopak čte, jen když opravdu musí.
• 20 % žáků činí potíže dočíst knihu až do konce.
• 18 % dětí považuje čtení za ztrátu času.

Zajímavé čtení, že ?