V hodinách českého jazyka jsme si začali vysvětlovat mnohá známá přísloví. 

"Je to už velmi dávno, kdy lidé žili v úzkém vztahu k přírodě a bedlivě si všímali jejích proměn. Každá událost budila neobyčejný zájem a stávala se předmětem častých hovorů a vzniku nesčetného množství lidových rčení a pořekadel. Byly někdejším kulturním bohatstvím a výrazem lidové moudrosti. Něco na těch větičkách asi bude, když je lidé používají už po staletí. A jsou plné pravdy, i když si to někdy nechceme připustit..." 

V hodinách pracovních činností s p.uč.Hnízdilovou jsme se na toto téma ani nezamýšleli, ale je jasné, že tu platí obzvlášť. Výsledky našeho snažení, úsilí a dovednosti nás odmění radostí a dobrým pocitem.

    „Lidové  moudrosti“ začínají vstupovat do našich hodin  literární výchovy již velmi častěji. Společně jsme se nad nimi zamýšlíme a vysvětlujeme si je. Snad se nám je postupem času podaří více chápat, třeba je i ilustrovat, nebo dokonce dramatizovat. Zatím se stávají pro nás velkým oříškem. Lidová rčení a přísloví nás opravdu provází celým životem. Musíme říci, že naši předkové byli velmi moudří a zanechali nám nejedno velké bohatství.

*Když se dva perou, třetí se směje.

*Bez práce nejsou koláče.

*Hlad je nejlepší kuchař.

*Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

*Rychle nabyl, rychle pozbyl.

* Nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází.

*Jedl vtipnou kaši.

*Kam ho ráno postaví, večer ho tam najde.

*Rozdělil by své srdce.

* Nebojí se ani čerta.

*Má pěkně nabroušený jazyk.

*Má obě ruce levé.

*Má tvrdou hlavu.

*Zbyly mu jen oči pro pláč.

*Má v hlavě piliny.

*Nemá to hlavu ani patu.

*Darovanému koni na zuby nehleď.

*Nasadil mu psí hlavu.

*Strach má velké oči.

* Má v hlavě o kolečko míň.

*Dali hlavy dohromady. ...

 ...tak snad to zvládneme  i my prvňáci...