Historie školy

Škola ve vsi se připomíná zprostředkovaně již v roce 1698. 
V čelákovické matrice se dochoval záznam: „Dne 20. Januarii: Potvrzen jest v stavu svatého manželství ženich Václav Přibyl s nevěstou Rozynou, pozůstalou vdovou po nebožtíku Vítovi Hojsakovi, oba poddaní k Jirnám. Družba Jozef Šubrt, Cantor Jirenský. Družička Mařena, dcera Řehákova z Jiren. Testes: P. Jan Vlachů, soused Šellakovský. Kateřina Řeháková z Jiren.“

V roce 1763 původní škola vyhořela. O příčině požáru se zpráva nedochovala. V roce 1789 svobodná paní Kocová zařídila školu v Jirnech podle tehdejších předpisů a nechala ke škole přistavět zvláštní světnici a ze staré učebny upravit oddělený byt pro učitele. Škola byla v říjnu slavnostně předána, přičemž tamější farní administrátor František Obstzierer „jadrně i dojemně k rodičům o užitku dobře zřízených škol promluvil.“

Majitelé panství Kocovi se i jinak o školu starali. Již dříve, v roce 1784 „farní administrátor Zahořanský z Vorlíka přádelnu zřídil, koupil z vlastních prostředků koudel a dal učitelkou děti v předení cvičiti. Když potom majitel statku svobodný pán Koc poskytnutím potřebné zásoby materiálu snahu pana administrátora podporoval, prospělo 18 dítek v učení tom tak, že z příze velmi dobrá látka utkati se mohla. Rodiče přesvědčeni o výtečnosti tohoto zřízení, posílají nyní ochotně své děti do školy, aby se zároveň užitečné práci naučily.“

Z roku 1827 se dochoval další zajímavý doklad: „škola v Jirnech i obydlí učitelovo jsou v dostatečném stavu, až na některé menší potřeby, také jest škola opatřena potřebným nářadím, ale rozměry školní světnice pro tak značný počet dítek školou povinných jsou příliš malé. Do světnice směstná se sotva 125 dětí, počet školou povinných činí však 190.“

O dvacet let později však již zápis Josefa Hlaváčka, faráře ve Vinoři, zástupce okresního školdozorce, o stavu škol ve vikariátě Brandýsském v II. kapitole, části „Špatné a z části malé budovy školní“, uvádí: „V Jirnech jest špatná a velice stísněná škola a ještě stále v politováníhodném stavu. Dávno již nařízená stavba školy zdržuje se tentokráte proto, že čeká se na nová zákonitá ustanovení o povinnosti ke stavbě školy.“

V kapitole IV však chválí: „Majetník Jirenského statku p. Martin Wagner přispívá ročně z dobré vůle 100 fl. víd. č. na vydržování pomocníka a daroval pro chudou mládež školní 20 párů obuvi, i zasluhuje pochvaly od vys. vlády zemské.“
Podle popisu z roku 1850 měla škola jednu světnici se 4 okny a malou světnici s komorou pro učitele. Mladší učitel bydlel v učebně. Škola byla postavena z kamene, kryta doškovou střechou.

Až do roku 1852 byla v obci pouze jednotřídní škola, od prosince roku 1853 dvoutřídní. Vyučoval zde kantor a podučitel, kteří učili společně. Pro velký počet dětí - až 227 - (včetně žactva ze Šestajovic a Horoušánek) byla najata školní patronkou paní Rosalií Wagnerovou z Wallernstädtu, majitelkou panství Jirny, v kovárně čp. 68 naproti škole další místnost pro vyučování. Dala tam zřídit pět nových dlouhých lavic a darovala i dříví k topení.

V roce 1880 byla otevřena třetí třída, 1888 čtvrtá, 1911 pátá, 1932 šestá třída. V této době měla obec včetně Nových Jiren 1887 obyvatel. Děti ze Šestajovic přestali jirenskou školu navštěvovat v roce 1855, děti z Horoušánek v roce 1894.

Nová škola na dnešním místě se začala stavět v roce 1861, kdy byl položen základní kámen a v roce 1863 bylo v ní započato s vyučováním. Celkový náklad na školu činil necelých 9430 zlatých. Škola měla čtyři učebny, velký byt pro řídícího a dva byty pro svobodné učitele.

V roce 1911 byla přestavěna do dnešní podoby. (Na starých pohlednicích poznáme novou školu dle věžičky s hodinami a půlkruhovou střešní nástavbou.)

Škola leží v těsné blízkosti zdejšího kostela sv. Petra a Pavla. V roce 1923 byl v jejím sousedství slavnostně odhalen pomník padlým v I. světové válce. Od roku 1901 do roku 1930 zde byla umístěna i živnostenská pokračovací škola pro učně.

V roce 1950 vznikla základní škola se třemi třídami a 71 žáky.

V současné době je zde 1. – 5.ročník základní školy.